Foto Michela Foucalta

Francouzský sociální vědec dvacátého století Michel Foucault radikálně ovlivnil chápání lidské sexuality. Dějiny sexuality, část I.: Úvod (1978) tvrdí, že naše porozumění sexuality jako identity (homosexuál, heterosexuál apod.) nevychází z pochopení přírody. To neznamená, že by Foucault vyloučil jakoukoli biologickou dimenzi lidské sexuality (Spargo 1999: 13). Foucault poukázal na to, že vědecké a politické diskurzy zásadně ovlivňují a zároveň vytvářejí společenské myšlenky a představy o sexualitě.

Dříve, než se dostaneme k Foucaltovu argumentu, je dobré si uvědomit, co vlastně výraz „diskurz” znamená́. Diskurz především označuje psaný nebo také mluvený text (Nekvapil 2017). V českých společenských vědách je slovo „diskurz” dále spojeno s Foucaultovy díly (Nekvapil 2006) ve smyslu sociální praxe doprovázené užíváním jazyka (Nekvapil 2017). Sociální praxí je myšlena jakákoliv sociální činnost (od pracovní smlouvy po zvyky a tradice apod.), kterou jednotlivci naplňují realitu smyslem (Ruiz 2009). Diskurzy jsou v tomto smyslu soubory tvrzení, myšlenek, postojů, jednání, vědomostí a domněnek, které v určitých tematických oblastech (např. psychologie, sociologie, politologie či literatura) vymezují, co může být v těchto oblastech řečeno (a kým) (Foucault 1972: 22, 49; Nekvapil 2017; Daněk 2008, 34). Zároveň tyto diskurzy vytvářejí skutečnosti, o kterých vypovídají (Foucault 1972: 49), na čemž Foucault zakládá svůj argument.

Podle Foucaulta medicínské diskurzy 19. a 20. století vytvořily sexuální identity (Foucault 1978). Foucault tvrdí, že slovo „homosexuál“ se jako identita objevuje poprvé v nejrůznějších medicínských diskurzech 19. století (Jagose 1996: 11). Do 19. století pohlavní styk s osobou stejného pohlaví byl chápán jako skutek sodomie (termín, který zahrnoval nereproduktivní a společností označené „nenormální“ sexuální činy). Zatímco tedy kněží nabádali muže a ženy v 16. století, aby se přiznali k „hanebným“ sexuálním praktikám proti božímu zákonu, společnost na konci 19. století povzbuzovala muže, kteří měli sexuální vztah s jiným mužem, aby sami sebe viděli jako „homosexuály“ (Spargo 1999: 18). Termín „homosexuál“ zavedl na konci 18. století Karoly Maria Kertbény (Foucault 1978; Fanel 2000) a v průběhu 19. a 20. století byl užíván psychiatry a sexuology k označení člověka s duševní chorobou (Creadick 2010), a proto slovo nabylo negativní konotace ve společenských diskurzech. Naopak termín „heterosexuál“ je poprvé použit americkými sexuology na konci devatenáctého století a v druhé polovině dvacátého století slouží jako označení „normality“ (Creadick 2010: 94). Foucault tedy píše,

 

„Sexualita nesmí být považována jako přírodou stanovená samozřejmost, kterou se moc snaží držet na uzdě, nebo jako nejasná oblast, kterou se věda snaží postupně odhalovat. Je to název, který lze přiřadit historickému produktu.“ (Foucault 1978: 105; vlastní překlad)

Ačkoli jsou tvrzení Foucaulta skutečně průkopnická, akademici našli ve Foucaultově studii několik problémů. Za závažnou slabinu je považován obsah samotné knihy, který není tak důkladný a rigorózní, jak by se dalo od historické studie očekávat (Carrette 2000, Clark 1988). Mezi další omezení knihy patří její téměř výhradní zaměření na sexualitu v moderním západním světě. Antropoložka a historička Anna Laura Stolerová například tvrdí, že Foucaultův eurocentrický přístup ignoruje, že rasa hraje důležitou roli v chápání sexuality (1995). Kritika Foucaultovi práce přichází také z feministických okruhů akademie, například Foucaultovo skoro výhradní zaměření na muže (Ramazanoglu 1993).

Nicméně, mnoho akademiků se shoduje, že Foucaultův text je zásadním dílem queer teorie nebo například i queer geografie (Pitoňák 2014). Kulturní teoretička Tamsin Spargo píše, že Foucaultovo psaní o sexualitě slouží jako „mocný model pro mnoho gayů, leseb a dalších intelektuálů“ (1999: 8; vlastní překlad).

Foucaultova kniha změnila naše porozumění sexualit. Foucault poukázal na to, že naše vědomosti o sexualitách nepochází pouze z popisu biologických rysů člověka, ale také z diskurzů ve vědních institucích, které tyto rysy interpretují. Foucaultovo dílo je tedy trvalou výzvou pro všechny disciplíny, které považují sexuální (či lidské) chování za něco biologicky určeného.

Reference

  • Carrette, J. R. (2000). Foucault and Religion: Spiritual Corporality and Political Spirituality. Routledge.
  • Clark, E. A. (1988). Foucault, The Fathers, and Sex. Journal of the American Academy of Religion, LVI(4), 619–641. https://doi.org/10.1093/jaarel/LVI.4.619.
  • Creadick, G. A. (2010). Perfectly Average: The Pursuit of Normality in Postwar America. University of Massachusetts Press. 
  • Daněk, P. (2008). Vývoj moderního geografického myšlení. In: Toušek, V., Kunc, J., Vystoupil, J. a. kol (eds.): Ekonomická a sociální geografie (s. 9-40) Aleš Čeněk, s.r.o.
  • Fanel, J. (2000). Gay historie. Dauphin. 
  • Foucault M. (1972). The Archeology of Knowledge and The Discourse on Language (A. M. S. Smith, překl.) Pantheon Books. 
  • Foucault, M. (1978). The History of Sexuality, Volume 1: An Introduction (R. Hurley, překl.) Pantheon Books. 
  • Jagose, A. (1996). Queer Theory: An Introduction. New York University Press. 
  • Nekvapil, J. (2006). Úvodem k monotematickému číslu „Analýza promluv a textů, analýza diskurzu.” Sociologický Časopis / Czech Sociological Review, 42(2), 263–267, http://www.jstor.org/stable/41132292
  • Nekvapil, J. (2017). Diskurz (1). CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.https://www.czechency.org/slovnik/DISKURZ
  • Pitoňák, M. (2014): Queer prostor(y). In Matoušek, R. a Osman, R. (eds.), Prostor(y) geografie (s. 123-146).  Karolinum. 
  • Ramazanoglu, C. (1993). Up Against Foucault: Explorations of Some Tensions Between Foucault and Feminism. Routledge.
  • Ruiz, R. J. (2009). Sociological Discourse Analysis: Methods and Logic. Forum Qualitative Sozialforschung / Forum: Qualitative Social Research, 10 (2), Art. 26, http://nbn-resolving.de/urn:nbn:de:0114-fqs0902263
  • Spargo, T. (1999). Postmodern Encounters: Foucault and Queer Theory. Icon Books. 
  • Stoler, L. A. (1995). Race and the Education of Desire: Foucault's History of Sexuality and the Colonial Order of Things. Duke University Press.