Ve Queer geography často prezentujeme námi zpracovaná data za pomocí tematických map. Mapy patří mezi základní vyjadřovací prostředky geografie, jsou většinou všemi snadno čitelné a poskytují rychlý přehled v určité problematice, zejména jedná-li se o informace se zajímavým regionálním rozměrem či mezinárodním přesahem. Není mapa ale jako mapa. Pokud tímto článkem nosíme u některých čtenářů dříví do lesa, můžete jej klidně přeskočit, nidméně považujeme za důležité vypíchnout některá úskalí a základní principy mapových zobrazení.

Zobrazit naši “kulatou” planetu (ve skutečnosti je země fyzikální těleso dosti vzdálené tvarově dokonalé kouli) a její nerovný povrch na plochém zařízení, ať už je to obrazovka vašeho telefonu, nebo starý dobrý školní atlas, je samostatným a poměrně složitým vědním oborem, kterému se věnují geografové v kartografii. Matematickými vzorci a výpočty vzniklo mnoho takzvaných mapových projekcí (zobrazení), tedy ustálených a obvykle pojmenovaných metod, jak naší planetu (3D) zobrazit na papíře či displeji (2D). Pro úplnost je třeba říct si, že ani zdánlivě “přesné” zobrazení naší planety v rámci globu, tedy 3D modelu Země, není dokonalé a i globy jsou tak do jisté míry nepřesné.

V tomto příspěvku se tedy dále zaměříme na to, jaká úskalí přinášejí nejběžnější mapová zobrazení a proč lze některé doporučit k použití a jiným bychom se měli spíše vyhnout. Jak jsme již zmínili mapová zobrazení slouží k tomu, abychom za pomoci matematických vzorců přenesli informaci (mapovali) o skutečném povrchu Země srozumitelně zobrazili na rovném povrchu mapy. Lze si to představit například tak, že Zemi “matematicky obalíte roličkou papíru” a daný obtisk na roličce bude ve výsledku vaše mapa. Takový způsob přenosu se nazývá cylindrický (rolička papíru) a používá jej třeba nejběžnější Mercatorovo zobrazení. Problém, který u tohoto typu (ale v menší míře i u kteréhokoliv jiného) mapového zobrazení nastává je velká nepřesnost, se kterou přenášíme informace ze skutečného povrchu. Nepřesnosti, které vznikají při matematické projekci (vykreslení) zemského povrchu můžeme kategorizovat do tří skupin:

  • ekvidistantní (délkojevná, stejnodélková) – mapy nezkreslují vzdálenosti v určitém směru (netýká se všech délek)
  • ekvivalentní (plochojevná, stejnoplochá) – mapy zachovávají poměry ploch, jsou však zkresleny úhly
  • konformní (úhlojevná, stejnoúhlá) – mapy věrně zachycují úhly, ale silně zkreslují plochy
  • vyrovnávací (kompenzační) – kompromisní zobrazení s mírným zkreslením úhlů i ploch; do této kategorie lze počítat i mnohá zobrazení délkojevná.


Již zmíněný Mercator, tedy jedno z nejběžnějších konformních zobrazení které vidíme na mapách světa velmi zkresluje plochy (tedy i délky) ale uchovává úhly, které mezi sebou určité body na mapě svírají. Níže, Gif z Wikipedie názorně ukazuje, jak zkreslené jsou plochy států dále od rovníku, oproti jejich skutečné velikosti.

(zdroj: By Jakub Nowosad – Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=73955926) 

Jak je zřejmé, pro Evropu to až takový problém není, ale už takové Rusko je skoro dvojnásobné, protože při užití tohoto typu zobrazení dochází k velkému zkreslení se zvyšující se zeměpisnou šířkou.

Pro jednodušší znázornění dalších mapových zobrazování je potřeba si na planetu Zemi nakreslit kontrolní puntíky (tzv. Tissotovy indikatrix), které mají všechny shodnou velikost a jsou rovnoměrně rozmístěny po celé ploše Země (první obrázek z následujících).


(Zdroj: Autor: Stefan Kühn – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=24620, By Stefan Kühn – Own work, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=24628)

Na druhém obrázku je právě již zmiňovaný Mercator s jeho zvětšenými plochami, které nabírají zkreslení se zvětšující se vzdáleností od rovníku (zeměpisnou šířkou). Zajímavostí je, že jeho zkreslení je na pólech vlastně nekonečně velké, protože se jeden bod (severní nebo jižní pól) roztahuje do přímky.

Winkelovo Trojité mapové zobrazení

Mapové zobrazení, jehož autorem je Oswald Winkel, bylo vytvořeno za účelem omezení (dokonale to nelze) všech tří typů nepřesností (délka, plocha, úhel – proto jej pojmenoval “trojité”). Z tohoto důvodu můžeme Winkelovo zobrazení řadit mezi tzv. vyrovnávací, kompenzační zobrazení. Je to tedy projekce Země na rovnou plochu, která zkresluje všechny tři nepřesnosti co možná nejméně – takový kompromis. Jeho zobrazení kontrolních teček a vlastní podoba mapy:

(Zdroj: By Strebe – Own work, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=16115375, By Justin Kunimune – Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=66467590)

V QG se tedy snažíme, pokud nám to technika či poklady a zdrojové informace dovolí, používat především Winkelovo trojité zobrazení. Například na této mapě světa, ukazující legislativní postoje jednotlivých států k ne-heterosexuálním lidem.



Zdroje: mapa je založena na originální rešerši Queer Geography a je platná k únoru 2018. Z velké části jsme vycházeli z dostupných informací poskytovaných v reportu ILGA – International Lesbian, Gay, Bisexual, Trans and Intersex Association: Carroll, A. and Mendos, L.R., State-Sponsored Homophobia 2017: A world survey of sexual orientation laws: criminalisation, protection and recognition (Geneva; ILGA, May 2017).

citační vzor: Lukáš Pitoňák. "Mapová zobrazení a jejich omezení", Queergeography.cz [online] - 14/04/2019, [cit. 22/08/2019] , https://www.queergeography.cz/obecne/mapova-zobrazeni-a-jejich-omezeni/.