Mediální reprezentace neheterosexuálních lidí

Problematika vyobrazování / reprezentace neheterosexuálních a trans lidí v médiích je značně komplikovaná a podléhá dynamickému rozvoji naší společnosti. Rozhodli jsme se proto postupně vybudovat tuto sekci, kde budeme postupně doplňovat více rad a tipů. Pro začátek vycházíme z dokumentu Doporučení k mediálnímu obrazu sexuálních menšin (Vláda ČR 2011), který Výbor proti diskriminaci Rady vlády pro lidská práva a zmocněnkyně vlády pro lidská práva dne 10. 8. 2011 publikovaly na webu Vlády ČR.  V rámci tohoto dokumentu Výbor proti diskriminaci Rady vlády pro lidská práva a zmocněnkyně vlády pro lidská práva upozornily na skutečnost, že zobrazování sexuálních menšin / neheterosexuálních lidí v médiích naráží nejen na terminologické problémy:

1. Stále se často setkáme s překonanými termíny „homosexuálové“ popřípadě s termínem „lesbičky“:

Z pohledu Výboru pro sexuální menšiny Rady vlády ČR pro lidská práva jsou oba tyto termíny již překonané, proto je lépe hovořit o „gayích a lesbách“, „sexuálních menšinách“, „stejnopohlavních dvojicích/partnerech“.

(Vláda ČR, 2011)

2. V rámci vyobrazování neheterosexuálních lidí, pak v médiích dochází k časté „sexualizaci“ tématu:

Obrázky či ilustrační záběry ve zpravodajství jsou doprovázeny fotografií objímající se / líbající se dvojice, případně dvojicí procházející se v parku. Výbor pro sexuální menšiny zdůrazňuje, že ač sexualita je nedílnou součástí lidského života, je pouze jednou z mnoha takovýchto součástí. Gayové a lesby v tomto nejsou výjimkou.

(Vláda ČR, 2011)

3. V rámci mediálního vyobrazování / reprezentace dochází k časté tabuizaci:

Odlišná sexuální orientace je ještě stále vnímána jako tabu.  Obrazový doprovod k článkům je vyveden tak, aby nebylo protagonistům vidět do tváře, jsou snímáni zezadu či zpovzdálí. Otázkou je, nakolik je tento přístup ovlivňován samotnou gay a lesbickou minoritou či konkrétními jejími příslušníky, kteří si nepřejí být identifikováni.

(Vláda ČR, 2011)

4. Opačným přístupem je snaha o podání menšinové sexuální orientace jako něčeho extravagantního.

U zpravodajství s tématem gay a lesbické minority se vyskytují obrazové doprovody z tzv. „gay pride“, tedy průvodů, které se skutečně jistou barevností a odvážností vyznačují. Život odlišně orientovaných osob by ale opět neměl být vnímán pouze v souvislosti s těmito aktivitami, které jsou specifické a které s každodenním životem gayů a leseb mají pramálo společného.

(Vláda ČR, 2011)

5. Neheterosexuální lidé pak bývají vetšinou přehlíženi a zneviditelňováni.

Neheterosexuální lidé tak bývají stále vyobrazováni jen v bezprostřední souvislosti s tématy, které se týkají jejich „specifických“ problémů či diskutovaných otázek ve společnosti (registrované partnerství, adopce dětí, homofobie, diskriminace). Takové heteronormativní vyobrazování ale přehlíží běžné situace, ve kterých se neheterosexuální lidé také běžně ocitají: rodinná témata, školství, zdravotnictví, bydlení atd.

6. Seznámení okolí se sexuální orientací bývá také často, především u známých osobností, prezentováno v médiích jako senzační událost

Často je pak užívána i nevhodná terminologie:

Člověk, který otevřeně sdělí informace o své sexuální orientaci, je pak vnímán jako ten, který se přiznal. „Přiznání se“ je ale obecně spojováno s něčím negativním a špatným („Dítě se přiznalo ke krádeži čokolády v supermarketu“). Sexuální orientace je však jednou z charakteristik člověka. Jako takovou zpravidla není důvod ji samostatně tematizovat.

(Vláda ČR, 2011)