Lidská sexualita

Sexualita je složitý fenomén studovaný napříč mnoha vědními disciplínami, kulturně, společensky, historicky, ekonomicky a jinak natolik komplikovaný, že jej nelze uvažovat jako jednoduše postihnutelnou kategorii, přičemž potřebujeme přinejmenším rozlišit tři její roviny:

Sexuální orientaci, jako vrozenou, neměnnou, emoční, romantickou, sexuální, či afektuální atraktivita k druhým. Sexuální orientace existuje v kontinuu od výhradní heterosexuality až po výhradní homosexualitu a zahrnuje nejrůznější formy bisexualit. Sexuální orientace je spojitým fenoménem, kdy jedna orientace přechází v druhou pozvolna a lidé se na této "škále" mohou nalézt spíše roztroušeně, nežli výhradně v rámci jednoho či druhého pólu.

Sexuální chování se je pak druhou rovinou, které se od sexuální orientace liší. Sexuální orientace se vztahuje k vlastním pocitům a k vnitřnímu sebepojetí. Jednotlivci však mohou, ale nemusí svou sexuální orientaci rozeznatelně projevovat ve svém chování.

Třetí rovinou je pak možný rozvoj sexuálních identit, jež je spojen a závisí na mnoha kulturních, psychologických, ekonomických, společenských a dalších procesech, v rámci kterých může jednotlivec rozpoznat svou sexuální orientaci, pojmenovat svou "ne-většinovost" a v rámci procesů, které souvisí se sebe-přijetím, bezpečím ve společnosti, rozvíjet vlastní porozumění sobě-samému a k druhým na základě pojmenovatelného označení identity, kterému daná kultura a společnost přikládá specifická porozumění, jež se vyvíjejí v čase i prostoru.

Právní postavení ne-heterosexuálních lidí ve světě

 

Pokud se podrobně podíváme na přiloženou mapku zobrazující právní postavení ne-heterosexuálních lidí ve světě,  nebude pro nás asi žádným překvapením, že rozmanitost sexuální identifikace jednotlivců či jejich otevřenost respektive možnosti "jejich" sexuálního chování závisí na mnoha faktorech, například na legalizaci "jejich" existence. "Homosexualita" je stále ve velké části světa perzekvovaná a v několika státech stále trestána smrtí. Jsme-li si dobře vědomi tohoto faktu a faktu, že převážně ve vyspělých zemích dochází v posledních letech k liberalizaci právního postavení ne-heterosexuálů (dekriminalizace, antidiskriminační legislativa, uznání práva na stejnopohlaví svazky, adopční práva, atp.) či obecně k růstu respektu k lidské sexuální rozmanitosti, pak pochopíme i skutečnost, že v těchto státech větší množství ne-heterosexuálů přestává svou "ne-většinovost" tajit a žijí otevřenějším a rozpoznatelnějším životem. Nejenže tento fakt problematizuje možnosti měřit a srovnávat "procentuální podíl" ne-heterosexuálů v rámci populací různých států, vytváří rovněž zdánlivý prostor pro argumentaci zlých jazyků, kteří tuto přirozenou tendenci prezentují jako negativní fenomén "rozšiřování západního životního stylu".

Ne-heterosexuální populace ve světě

Navzdory všem stereotypním, mediálním či jinak laickým odhadům, lze dnes, na základě nejnovějších výzkumů v uznávaných prestižních odborných žurnálech tvrdit, že zhruba 5-10 % celosvětového obyvatelstva tvoří ne-heterosexuální osoby (The Lancet, 2016). Nezáleží přitom vůbec na geografickém umístění lidí, ani na jejich sebe-uvědomění (či sebe-identifikaci) vlastní ne-heterosexuality.

people

Osoba, kterou označujeme za ne-heterosexuální je zjednodušeně řečeno, taková osoba, která se ať již objektivně nebo subjektivně, neidentifikuje, nebo není identifikována, jako heterosexuální.

autor příspěvku:
RNDr. Michal Pitoňák, Ph.D.

citační vzor: Michal Pitoňák. "Sexualita a ne-heterosexualita", Queergeography.cz [online] - 17/08/2016, [cit. 23/09/2018] , https://www.queergeography.cz/sexualita-a-ne-heterosexualita/.

Literatura:

The Lancet. (2016). Meeting the unique health-care needs of LGBTQ people. The Lancet, 387(10014), 95. http://doi.org/10.1016/S0140-6736(16)00013-1

PITOŇÁK, M. (2013). Geografie sexualit, bílé místo v prostoru české geografie?. In: OSMAN, R. (ed.): Geografický výzkum: participace a angažovanost. MUNI press.