Častou výhradou odpůrců rovnosti manželství je argument požadující zachování nerovnoprávnosti rodičovských práv, tj. například nepřiznání práva na společnou adopci či nepovolení práva na zapsání obou rodičů dětí vychovávaných v párech stejného pohlaví v rámci takzvané homoparentální rodiny (Polášková, 2009; Sloboda, 2016; Sokolová, 2013).

Pokud například v lesbickém páru, dvě matky vychovávají společně dvě děti, z nichž každé je biologickým dítětem jedné z nich, pak obě děti mají jednu biologickou matku a jednu sociální matku, fakticky tedy dvě matky. Z pohledu práva však dítě v homoparentální rodině doposud nemůže vytvářet právní vztah ke své sociální matce. V rodině, ve které si manželský pár dítě osvojil v procesu adopce, pak oba rovněž figurují jako sociální rodiče, avšak v tomto případě zákon právo dítěte na oba rodiče rozpoznává. Podobně pak v současnosti registrovaný gay pár nemůže společně požádat o adopci dítěte, neboť zákon takové páry doposud nepovažuje za oprávněné.

Po 10 let (2006 – 2016) v Česku existovala paradoxní situace, kdy o individuální adopci sice mohla jakákoliv způsobilá osoba žádat, avšak nikoliv pokud vstoupila do registrovaného partnerství a stala se „registrovanou“, v této situaci jí bylo toto právo odebráno. V usnesení z roku 2016 Ústavní soud dospěl k závěru, že:

„[N]apadené zákonné ustanovení odporuje právu na lidskou důstojnost. Pokud je totiž založeno na tom, že z určitého práva vylučuje určitou skupinu osob jen proto, že se rozhodly uzavřít registrované partnerství, činí z nich de facto jakési osoby „druhého řádu“ a dává jim bezdůvodně určité stigma, které evokuje představu o jejich méněcennosti, zásadní odlišnosti od ostatních a zřejmě i o neschopnosti se – oproti osobám jiným – náležitě postarat o děti. Ústavní soud proto uzavírá, že napadeným zákonným ustanovením, kterým byla jedna skupina osob (registrovaní partneři) zcela nedůvodně vyloučena z možnosti osvojení dětí, dochází ve svých důsledcích k zásahu do jejich lidské důstojnosti a též k porušení jejich práva na ochranu soukromého života.“

(Ústavní Soud, 2016 Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí)

Jak je rovněž dobře známo, tak bývalý zákaz adopcí byl politickou podmínkou při vyjednávání zákona o registrovaném partnerství, zákona který byl přijat až po 14 letech vyjednávání na šestý pokus po přehlasování prezidentského veta v roce 2006. Přední vyjednávač, politik a gay aktivista Jiří Hromada ve své knize toto obtížné politické rozhodnutí vysvětluje jasně:

„Přišla rozhodující chvíle – předložení návrhu zákona o registrovaném partnerství poslaneckou iniciativou. Náš vyjednávací tým se měl sejít s poslanci, kteří připravili legislativní normu a budou ji v parlamentu předkládat. Tou dobou už s námi Gay a lesbická liga začala komunikovat, protože věděla, že jde do tuhého. Shodli jsme se, že na to setkání půjdeme společně. Byla to zajímavá situace, protože poslanci vůbec netušili, že proti sobě u jednoho stolu sedí dvě opoziční gay a lesbické organizace. Položili jsme na stůl dva návrhy. Náš, který byl vypracován společně s poslanci, a návrh Gay a lesbické ligy, jehož součástí byly adopce. Pamatuji si, že docent Zvěřina, sexuolog a poslanec za ODS, vstal, oba návrhy zvedl, každý v jedné ruce, a prohlásil: „Jestli se bude hlasovat o registrovaném partnerství bez adopcí, tak jak to navrhuje Gay iniciativa, návrh podpoříme. Ale pokud půjde o ten druhý s adopcemi, okamžitě se zvedneme a odcházíme“.“

(Hromada & Škapíková, 2014, pp. 232–3)

Ke konci své knihy se Hromada k otázce politického kompromisu souvisejícího s adopcemi vrací a píše:

„Aktuálně jsem osočován za to, že jsem slíbil, že pokud bude registrované partnerství schváleno, nikdy nebudeme prosazovat adopce. Nesmysl. Vysvětlil jsem již několikrát, že paragraf v zákoně, zakazující adopce, je protiústavní. Naše zvolená strategie byla běžným vynuceným krokem, jaký politici dělají každý den.“

(Hromada & Škapíková, 2014, p. 246)

Důkazů podporujících tato tvrzení Jiřího Hromady existuje celá řada, asi nejpřesvědčivějším je pak tzv. „zákon malé změny“, který formuloval ve své právní analýze Nizozemec Kees Waaldijk, jehož velmi známou studii „Small Change: How the road to same-sex marriage got paved in the Netherlands“, popisující cestu ke zrovnoprávnění manželství v Nizozemsku, čtyři roky před přijetím zákona o registrovaném partnerství přeložila do češtiny Andrea Baršová (2002), která mimo jiné překládá, že:

„Jakákoli legislativní změna znamenající pokrok v uznání a přijetí homosexuality bude uzákoněna pouze tehdy:

  • je-li tato změna vnímána jako malá, nebo
  • jestliže je dopad této změny zmenšen nějakou doprovodnou „malou legislativní změnou“, která potvrzuje zavržení homosexuality.“

(Waaldijk, 2002, p. 157 překl. Baršová)

Povědomí vyjednávačů o potřebě učinit „kompromis“, který by „potvrzoval zavržení homosexuality“ (tj. zakázal adopce registrovaným partnerům), a tím dal volný průběh této „malé změně“ (tj. uzákonění registrovanému partnerství) tak svědčí o uvědomělém a poměrně pochopitelném politickém rozhodnutí.

V březnu roku 2009 pak byla právníkem Janem Wintrem pro Gender Studies, o.p.s. vypracována „Analýza české právní úpravy osvojení dítěte gayi, lesbami a bisexuálními lidmi ve světle práva Evropské unie a Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách“ ze které jasně vyplynulo, že:

„[U]stanovení § 13 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství, podle kterého registrovaný partner nesmí osvojit dítě, [je] ve zjevném rozporu s Evropskou úmluvou i s ústavním pořádkem České republiky, protože představuje zakázanou diskriminaci na základě sexuální orientace ve vztahu k právu na ochranu rodinného a soukromého života. Evropská úmluva je součástí ústavního pořádku České republiky a tedy i postačujícím důvodem pro zrušení § 13 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství Ústavním soudem pro jeho rozpor s ústavním pořádkem.“

(Wintr, 2009, p. 6)


Navzdory výše zmíněným faktům, není stále diskuse o rodičovských právech párů stejného pohlaví rozhodnuta. Odpůrci zrovnoprávnění vztahů a rodičovských práv osob stejného pohlaví často užívají argument domnělé vyšší kvality „tradiční rodiny“, kdy na základě svého přesvědčení, nikoliv však na základě na důkazech založené vědy, považují rodiny zakládané páry různého pohlaví za kvalitnější než rodiny párů stejného pohlaví.

Odborná veřejnost již dospěla k jednoznačnému konsensu, že děti vychovávané v rodinách párů stejného pohlaví nejsou nijak znevýhodněné a daří se jim stejně dobře jako těm, které jsou vychovávány v rodinách zakládaných páry rozdílného pohlaví.

Případné rozdíly v prosperitě dětí, které různé studie provedené v heteroparentálních i homoparentálních rodinách obvykle nalézají, nevycházejí z pohlaví či sexuální orientace rodičů, ale z jejich socioekonomického zázemí, obecné stability či jiných faktorů, nezávislých na pohlaví či sexuální orientaci rodičů.

Rozsáhlou rešerši prací, které tyto studie shrnují zpracovali například Kille a Weigelová pro Journalist’s Resource, který je součástí Harvardské univerzity (Kille & Weigel, 2015). Jejich rešerše zahrnuje studie publikované v nejprestižnějších vědeckých žurnálech, včetně Population Research and Policy Review (Manning, Fettro, & Lamidi, 2014), Pediatrics (Crowl, Ahn, & Baker, 2008; Gartrell & Bos, 2010; Perrin & Siegel, 2013), Demography (Rosenfeld, 2010), Sex Roles (Ryan, 2007), Child Development (Chan, Raboy, & Patterson, 1998).

Klíčovým předpokladem pro uznání výsledků z těchto studií je především naše dovednost rozlišovat kvalitní recenzovaná odborná periodika od periodik predátorských a nerecenzovaných. Vydává-li například nějaký psycholog nebo psycholožka své vlastní knihy vlastním komerčním nákladem (často pak hovoříme o “populárních psycholozích”), pak je potřeba si uvědomit, že takové knihy obvykle neprocházejí recenzním řízením, nejsou tedy vystaveny posouzení odbornou veřejností, která se řídí jasnými pravidly. Je tedy vhodné posuzovat i aktuální pracoviště a soudobou aktivitu daného pisatele nebo pisatelky, zvláště když si uvědomíme, že příjem z daných knih se odvíjí od jejich prodejnosti (tedy např. i senzačnosti a populističnosti) a nikoliv od věcné a odborné správnosti. V tomto ohledu můžeme odkázat na výsledky nedávné studie, která prokázala, že nepodložené informace se šíří efektivněji než informace podložené.

V závěru pak můžeme konstatovat, že odborné společnosti se shodují v tom, že děti mají obecně prospěch z dobrých životních podmínek, které vznikají, když je vztah jejich rodičů uznáván a podporován společenskými institucemi, jako např. občanským sňatkem. Americká akademie pediatrů (AAP) v roce 2006 pro žurnál Pediatrics zveřejnila, že:

„Existuje dostatek důkazů, které ukazují, že dětem vychovaným rodiči stejného pohlaví se daří stejně dobře jako dětem, které jsou vychovány heterosexuálními rodiči. Více než 25 let výzkumu zdokumentovalo, že neexistuje žádný vztah mezi sexuální orientací rodičů a jakýmkoliv měřítkem emočního, psychosociálního a behaviorálního přizpůsobení dítěte. Tyto údaje neprokázaly žádné riziko pro děti, které by bylo způsobené vyrůstáním v rodině s jedním nebo více homosexuálními rodiči. Svědomití a pečující dospělí, ať jsou jimi muži nebo ženy, heterosexuálové nebo homosexuálové, mohou být vynikajícími rodiči. Práva, výhody a ochrana poskytovaná v rámci občanského sňatku mohou tyto rodiny dále posílit.“

(Pawelski et al., 2006, p. 361):

V ČR se rodičovství osob stejného pohlaví věnovala řada odborníků a odbornic, například Sokolová (2009), Polášková (2009), Nedbálková (2012) a Sloboda (2016).


citační vzor: Michal Pitoňák. "Rodičovství párů stejného pohlaví", Queergeography.cz [online] - 07/03/2018, [cit. 21/11/2018] , https://www.queergeography.cz/sexualni-obcanstvi/rodicovstvi-paru-stejneho-pohlavi/.

Literatura:

Crowl, A., Ahn, S., & Baker, J. (2008). A Meta-Analysis of Developmental Outcomes for Children of Same-Sex and Heterosexual Parents. Journal of GLBT Family Studies, 4(3), 385–407. https://doi.org/10.1080/15504280802177615

Gartrell, N., & Bos, H. (2010). US National Longitudinal Lesbian Family Study: Psychological Adjustment of 17-Year-Old Adolescents. PEDIATRICS, 126(1), 28–36. https://doi.org/10.1542/peds.2009-3153

Hromada, J., & Škapíková, J. (2014). Jiří Hromada Prezident nebo buzerant? Malý Princ.

Chan, R. W., Raboy, B., & Patterson, C. J. (1998). Psychosocial adjustment among children conceived via donor insemination by lesbian and heterosexual mothers. Child Development, 69(2), 443–57. Retrieved from http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/9586218

Kille, L. W., & Weigel, M. (2015, March 2). Same-sex marriage and children’s well-being: Research roundup. Journalist’s Resource. Retrieved from https://journalistsresource.org/studies/society/gender-society/same-sex-marriage-children-well-being-research-roundup

Manning, W. D., Fettro, M. N., & Lamidi, E. (2014). Child Well-Being in Same-Sex Parent Families: Review of Research Prepared for American Sociological Association Amicus Brief. Population Research and Policy Review, 33(4), 485–502. https://doi.org/10.1007/s11113-014-9329-6

Nedbálková, K. (2012). Matky kuráže. Lesbické rodiny v pozdně moderní společnosti. Praha: Sociologické nakladatelství.

Pawelski, J. G., Perrin, E. C., Foy, J. M., Allen, C. E., Crawford, J. E., Del Monte, M., … Vickers, D. L. (2006). The Effects of Marriage, Civil Union, and Domestic Partnership Laws on the Health and Well-being of Children. PEDIATRICS, 118(1), 349–364. https://doi.org/10.1542/peds.2006-1279

Perrin, E. C., & Siegel, B. S. (2013). Promoting the Well-Being of Children Whose Parents Are Gay or Lesbian. PEDIATRICS, 131(4), e1374–e1383. https://doi.org/10.1542/peds.2013-0377

Polášková, E. (2009). Plánovaná lesbická rodina Klíčové aspekty přechodu k rodičovství. Brno: Masarykova univerzita.

Rosenfeld, M. J. (2010). Nontraditional families and childhood progress through school. Demography, 47(3), 755–75. Retrieved from http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/20879687

Ryan, S. (2007). Parent-Child Interaction Styles Between Gay and Lesbian Parents and Their Adopted Children. Journal of GLBT Family Studies, 3(2–3), 105–132. https://doi.org/10.1300/J461v03n02_05

Sloboda, Z. (2016). Dospívání rodičovství a (homo)sexualita. Praha: Pasparta.

Sokolová, V. (2009). Otec, otec a dítě: Gay muži a rodičovství. Sociologický Časopis, 45(1), 115–145.

Sokolová, V. (2013). Otec, otec a dítě gay muži a rodičovství. In “Miluji tvory svého pohlaví” : homosexualita v dějinách a společnosti českých zemí (pp. 555–595). Praha: Argo.

Ústavní Soud. (2016, June 28). Pouhá skutečnost, že osoba žije v registrovaném partnerství, nemůže být překážkou osvojení dítěte. Ústavní Soud. Brno. Retrieved from https://www.usoud.cz/aktualne/pouha-skutecnost-ze-osoba-zije-v-registrovanem-partnerstvi-nemuze-byt-prekazkou-osvoje/

Waaldijk, K. (2002). Cestou malých změn: Jak se v Nizozemí prosadilo manželství partnerů téhož pohlaví. Sociální Studia, 7, 153–172.

Wintr, J. (2009). Analýza české právní úpravy osvojení dítěte gayi, lesbami a bisexuálními lidmi ve světle práva Evropské unie a Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách. Retrieved from http://www.feminismus.cz/download/analyza_adopce_final.pdf