Aktuálně již 26 států či zemí světa zrovnoprávnilo institut manželství, jak pro osoby rozdílného pohlaví, tak pro osoby pohlaví stejného. Další dvě země, Rakousko a Tchaj-wan, se díky pravomocným rozhodnutím svých ústavních soudů zavázaly institut manželství uzákonit nejpozději v roce 2019, níže zobrazený graf proto zahrnuje i rok 2019.


Než přejdeme k podrobnému popisu způsobů, kterými v rámci konkrétních států a zemí došlo ke zrovnoprávnění vztahů osob stejného a rozdílného pohlaví, představíme výsledek naší analýzy, ve které jsme se podrobně zaměřovali na rozkrytí „cest“, kterými se konkrétní země a státy v průběhu zrovnopravňování svazků osob stejného pohlaví vydaly. V následujícím Ganttově diagramu si všimněte nejen toho, jak dlouho kterému státu či zemi trvalo, než manželství pro osoby stejného pohlaví zrovnoprávnilo, ale i toho, že jsou zobrazeny všechny předchozí formy, kterými byly v dané zemi či státu vztahy osob stejného pohlaví upravovány v minulosti. Uvidíme tedy například, že rovnost manželství jako první zavedlo Nizozemsko v roce 2001. Nicméně Dánsko bylo první zemí, která svazky osob stejného pohlaví upravila zákonem, bylo tomu již v roce 1989, kdy zavedlo registrované partnerství. Diagram tedy ukazuje, že než došlo ke zrovnoprávnění vztahů osob stejného pohlaví na úroveň rovnosti manželství, bylo ve většině zemí naprosto běžné postupně reformovat nějaký dříve zavedený institut (nejčastěji registrované partnerství), který byl postupně nahrazen úpravou, která svazky osob stejného pohlaví plně zrovnoprávnila (manželství).

Postupný vývoj legálního uznání svazků osob stejného pohlaví v zemích, které již uzákonily rovnosti manželství

Poznámka: v grafu nejsou, mimo Grónska, zobrazena autonomní a závislá území, která legislativu rovného manželství také přijala. V Evropě se jedná například o Faerské ostrovy (DK; manželství přijato v roce 2017), Ålandské ostrovy (FI; manželství přijato s Finskem v roce 2017), Ostrov Man (UK; manželství přijato v roce 2016), Guernsey (UK; manželství legální od roku 2017 na ostrovech Alderney a Guernsey, nikoliv na ostrově Sark), Jersey (UK; úprava zákona o manželství byla schválena začátkem roku 2018 a nyní čeká na královský souhlas).


JE ROVNOST MANŽELSTVÍ V EVROPĚ DNES JIŽ BĚŽNÁ?

V Evropě v současnosti žije cca 740 milionů obyvatel, z toho 46 % (cca 339 mil.) obyvatel již má přístup k rovnému manželství, 15 % obyvatel (cca 108 mil.) žije ve státech a zemích, kde je uzákoněna nějaká nerovnocenná instituce legalizující vztahy osob stejného pohlaví a 39 % (cca. 290 mil.) obyvatel žije v zemích, které prozatím vztahy osob stejného pohlaví z hlediska práva neznají, přičemž 13 států rovnost manželství prozatím ústavně vylučuje.


PŘEHLED STÁTŮ A ZEMÍ, KTERÉ UZNALY ROVNOST MANŽELSTVÍ

Protože všechny státy a země, které doposud institut manželství zrovnoprávnily, tuto legislativu přijímaly na základě svého vlastního a nezávislého vývojového procesu, je vhodné, alespoň v bodech přiblížit konkrétní cesty, kterými k tomuto vývoji došlo. Z hlediska tzv. dělby moci můžeme rozlišovat legislativu (moc zákonodárnou) od exekutivy (moc soudní) a pro její moderní popularitu i vliv přímé demokracie (např. v podobě referenda).

Ze všech níže popsaných případů se zákonodárná moc podílela ve 27 procesech legalizace, přičemž v 6 z nich spolupůsobila moc soudní a ve 4 případech zasahovala pouze moc soudní. V jednom případě pak stěžejní roli sehrála přímá demokracie a ve dvou případech se na zrovnoprávnění spolupodílela. Pro snadnou orientaci v textu jsme tyto tři typy vlivů v textu barevně odlišili.

Pořadí popsaných případů bylo stanoveno od nejnovějších (Tchaj-wan) až po ten nejstarší (Nizozemsko). Pro zvýšení faktické přesnosti jsme v rámci evropského regionu rovněž popsali vývoj u vybraných zámořských území a autonomních oblastí.

Tchaj-wan (2019*)


Rozhodnutím tchajvanského ústavního soudu o neústavnosti zákonů zakazujících párům stejného pohlaví uzavřít sňatek ze dne 24. května 2017 bude muset místní samospráva zlegalizovat manželství pro osoby stejného pohlaví nejpozději v roce 2019. Tchaj-wan se pravděpodobně stane první asijskou zemí, která tuto legislativu přijme.

Doplňující zdroje:


Rakousko (2019*)


Na základě rozhodnutí rakouského ústavního soudu z prosince 2017, musí Rakousko umožnit manželství osobám stejného pohlaví nejpozději od 1. ledna 2019.

Doplňující zdroje:

Jersey (2018, Spojené království)

Úprava zákona o manželství byla na tomto britském závislém území schválena v roce 2018 a nyní čeká na královský souhlas.

Doplňující zdroje:


Faerské ostrovy (2017, Dánsko)


Faerský parlament přijal zákon o rovnosti manželství dle dánské předlohy ve třetím čtení v roce 2016, dánský parlament ho ratifikoval v roce 2017, ve stejném roce získal i královský souhlas.

Doplňující zdroje:

Austrálie (2017)

Dne 7. prosince 2017 přijal australský parlament právní předpisy umožňující párům gayů a leseb legálně uzavřít sňatek. K přijetí zákona došlo jen tři týdny po tom, co Australané v nezávazném celostátním referendu hlasovali pro legalizaci manželství osob stejného pohlaví (62 % ku 38 %). Spolu s Novým Zélandem se tak Austrálie stala druhou zemí v oblasti Tichomoří, kde je manželství osob stejného pohlaví legální.

Doplňující zdroje:


Malta (2017)


Maltský parlament přijal novou právní normu, jež legalizovala manželství osob stejného pohlaví téměř jednomyslně v červenci 2017. Stalo se tak i navzdory odporu katolické církve, která je na tomto malém středomořském ostrově tradiční církví.

Doplňující zdroje:

Guernsey (2017, Spojené království)


Manželství osob stejného pohlaví zde vstoupilo v platnost v roce 2017 a platí na ostrovech Alderney a Guernsey, nikoliv na ostrově Sark, kde jej místních 600 obyvatel ještě neschválilo.

Doplňující zdroje:



Německo (2017)


Dne 30. června 2017 se Německo stalo 15. evropskou zemí, která přijala právní předpisy umožňující párům stejného pohlaví uzavřít manželství. Národní hlasování v Bundestagu prošlo 393 ku 226 hlasů a došlo k němu jen několik dní poté, co kancléřka Angela Merkelová mnohé překvapila slovy, že členové její vládnoucí Křesťansko-demokratické unie by měli mít možnost v této věci hlasovat dle svého vlastního uvážení, i když strana formálně manželství osob stejného pohlaví nepodporuje.

Doplňující zdroje:


Kolumbie (2016)


Dne 28. dubna 2016 se Kolumbie, po Argentině, Uruguayi a Brazílii, stala čtvrtou zemí v převážně katolické Jižní Americe, která manželství osob stejného pohlaví legalizovala. Ústavní soud země, dle Francouzské tiskové agentury rozhodl, že „všichni lidé jsou svobodní ve své nezávislé volbě založit rodinu v souladu se svou sexuální orientací … těší se rovnému zacházení podle ústavy a zákona“.

Doplňující zdroje:


Ostrov Man (2016, Spojené království)


Zákon na ostrově Man představil místní premiér Allan Bell v roce 2015, po projednání místní legislativou byl nakonec v roce 2016 jednomyslně přijat a získal i královský souhlas.

Doplňující zdroje:


Spojené státy americké (2015)


Jedenáct let poté, co bylo manželství osob stejného pohlaví poprvé uzákoněno ve státě Massachusetts, nejvyšší soud USA rozhodl, že ústava toto právo zaručuje po celé zemi. Rozhodnutí se poměrem 5 ku 4 hlasů částečně zakládalo na interpretaci 14. dodatku americké ústavy, čímž dle soudu u států, které umožňovaly vstup do manželství pouze heterosexuálním párům, docházelo k porušování právní záruky rovnocenné ochrany podle zákona. Před tímto rozsudkem manželství osob stejného pohlaví legalizovalo 36 (z 50) států USA a federální district Columbia.

Doplňující zdroje:

Grónsko (2015)


Grónsko, jako autonomní součást Dánska, nebylo vázáno přijetím zákona o rovnosti manželství, který v Dánsku vstoupil v platnost v roce 2012. Zákonodárci tohoto největšího světového ostrova však v květnu 2015 návrh zákona o manželství osob stejného pohlaví schválili nezávisle na Dánsku.

Doplňující zdroje:


Irsko (2015)


Dne 22. května 2015 se většinově-katolické Irsko stalo první zemí, ve které byl zákon o manželství osob stejného pohlaví uzákoněn prostřednictvím veřejného referenda. Více než šest z deseti irských voličů (62%) tehdy hlasovalo „ano“, a pozměnilo tím Irskou ústavu tak, aby uváděla, že „manželství může být podle zákona uzavřeno dvěma osobami bez ohledu na jejich pohlaví“.

Zatímco se někteří představitelé katolické církve této změně bránili, dublinský arcibiskup Diarmuid Martin před referendem v písemném komentáři pro deník Irish Times napsal, že nebude říkat lidem, jak mají hlasovat, a že: „nechce, své náboženské názory druhým lidem vnucovat“. Irský premiér Enda Kenny pak kampaň s názvem „ANO“ (Yes campain) podpořil zcela otevřeně.

Doplňující zdroje:


Finsko (2015)


Legislativní úprava umožňující manželství osob stejného pohlaví ve Finsku platí od 1. března 2017. Finský parlament návrh zákona, který svazky osob stejného pohlaví legalizoval, přijal však již v listopadu 2014 a finský prezident Sauli Niinistö ho podepsal v únoru 2015. Návrh zákona byl předložen díky „občanské iniciativě“ ve formě veřejné petice, která nasbírala 167 000 podpisů.

Finsko se tak stalo poslední z pěti severských zemí, které manželství osob stejného pohlaví legalizovalo a připojilo se tak po bok Dánska, Islandu, Norska a Švédska.

Zákon přijatý finským parlamentem vstoupil rovněž v platnost na autonomních alandských ostrovech.

Doplňující zdroje:


Lucembursko (2014)


Dne 18. června poslanecká sněmovna lucemburského parlamentu, drtivou většinou schválila legislativu, která párům stejného pohlaví umožňuje uzavírat manželské sňatky a osvojovat si děti. Návrh zákona, který vstoupil v platnost počátkem roku 2015, byl podpořen Lucemburským premiérem Xavierem Bettelem, který je otevřeným gayem.

Změny jsou součástí rozsáhlejšího přepracování zákonů souvisejících s manželstvím v tomto malém velkovévodství, jsou však první významnou revizí od roku 1804. Krom toho, že zákon umožňuje osobám stejného pohlaví sňatky a adopce, právní úprava rovněž stanovila zákonný věk manželství na 18 let a eliminovala dosavadní požadavek, který párům, jež chtěli uzavírat manželství, nejprve nařizoval podstoupení lékařské prohlídky.

Doplňující zdroje:


Skotsko (2014)


Dne 4. února 2014 skotský parlament většinou hlasů schválil, aby byla přijata legislativa, která by zpřístupnila manželství i osobám stejného pohlaví. Kromě toho, že legislativa povolila uzavírat manželství osob stejného pohlaví, rovněž i církvím a jiným náboženským skupinám umožnila právo rozhodnout se, zda takové obřady chtějí vykonávat či nikoliv. Dvě největší církevní společenství ve Skotsku – Skotská církev a Církev římsko-katolická – proti tomuto zákonu od počátku protestovaly a lobovaly proti němu.

Zákon nabyl účinnosti v prosinci 2014.

Doplňující zdroje:


Anglie a Wales (2013)


Dne 17. července 2013, královna Alžběta II. udělila svůj „královský souhlas“, zákonu, jež legalizoval manželství osob stejného pohlaví v Anglii a ve Walesu. Den předtím bylo toto opatření, po několika měsících debat, s konečnou platností přijato britským parlamentem. Zákon se vztahoval pouze na Anglii a Wales, protože Skotsko a Severní Irsko v rámci svých částečných autonomií mají v těchto „domácích“ otázkách své vlastní zákonodárné orgány.

Zatímco zákonodárci Severního Irska v dubnu 2014 hlasovali proti opatření, které by manželství osob stejného pohlaví legalizovalo, skotský parlament návrh zákona o legalizaci manželství osob stejného pohlaví schválil v únoru 2014.

Nový zákon přijatý v Anglii a Walesu, byl prioritou britského předsedy vlády a vůdce Konzervativní strany Davida Camerona. Páry osob stejného pohlaví se tak mohou v Anglii a Walesu „brát“ od 29. března 2014. Zákon nicméně nepovoluje sňatky osob stejného pohlaví v rámci Anglikánské církve, která nadále definuje manželství jako sňatek mezi jedním mužem a jednou ženou.

Doplňující zdroje:


Brazílie (2013)


Dne 14. května 2013 se brazilská národní rada pro spravedlnost rozhodla, že párům stejného pohlaví by nemělo být odpíráno právo uzavírat manželství. Tímto rozhodnutím tak otevřela volný průchod uzavírání sňatků mezi osobami stejného pohlaví na celostátní úrovni (před tímto rozhodnutím, povolovala manželství osob stejného pohlaví jen asi polovina z 27 brazilských jurisdikcí). Konzervativní strana Sociálních křesťanů podala odvolání k Nejvyššímu soudu, což vytváří určitý prostor pro nejistotu v rámci páté největší země světa.

Doplňující zdroje:

Francie (2013)


Dne 18. května 2013 francouzský prezident Francois Hollande podepsal zákonné opatření, které zlegalizovalo manželství osob stejného pohlaví, čímž se Francie stala 14. zemí, která takové právo párům stejného pohlaví přiznala. Ačkoli návrh zákona prošel Národním shromážděním a Senátem v dubnu 2013, Hollandův podpis musel vyčkat, dokud nebylo vyřešeno soudní zpochybnění zákona, které podala konzervativní opoziční strana, UMP. Ústavní rada, francouzský Nejvyšší soud, 17. května 2013 rozhodl, že návrh zákona byl ústavně v pořádku.

Francois Hollande byl v přímé volbě zvolen prezidentem Francie v květnu roku 2012, jeho socialistická strana získala většinu v obou komorách francouzského parlamentu. V souladu se svými předvolebními sliby, Hollande a socialisté prosazovali zákony, které nejen legalizovali manželství osob stejného pohlaví, ale poskytly jim také práva na adopci dětí, přičemž to bylo právě právo na adopce, které od francouzských katolických představitelů sklízelo obzvláště silnou kritiku.

I když aktuální průzkumy ukazují, že většina dospělých Francouzů tento zákon schvaluje, opozice vůči této změně byla intenzivní. Od počátku roku 2013 se v Paříži a jinde uskutečnilo několik protestů proti manželství osob stejného pohlaví.

Doplňující zdroje:


Nový Zéland (2013)


Dne 17. dubna 2013 schválil novozélandský parlament konečné svolení k zavedení opatření, které zlegalizovalo manželství osob stejného pohlaví, čímž se tento tichomořský ostrovní národ stal 13. státem na světě a první zemí v Tichomoří umožňující osobám stejného pohlaví uzavírat manželské sňatky. Pro přijetí opatření hlasovalo 77 zákonodárců, proti jich bylo 44. Po přijetí jednokomorovou legislativou, včetně podpory premiéra Johna Keya, bylo opatření 19. dubna 2013 podepsáno i generálním guvernérem (v procesu známém jako královský souhlas). Zákon nabyl účinnosti v srpnu 2013.

Od roku 2005 na Novém Zélandu platil právní předpis umožňující párům stejného pohlaví uzavřít registrované partnerství. Opatření z roku 2013 nezlegalizovalo jen manželství osob stejného pohlaví, ale rovněž jim zpřístupnilo právo na osvojení dětí.

Doplňující zdroje:


Uruguay (2013)


Dne 10. dubna 2013 dolní komora Uruguayského kongresu schválila legislativu, která legalizovala manželství stejného pohlaví, jen týden poté co tak učinil senát. Prezident José Mujica zákon podepsal dne 3. května 2013 a učinil Uruguay, po Argentině, druhou latinskoamerickou zemí, která manželství pro osoby stejného pohlaví legalizovala. Registrované partnerství bylo v Uruguay povoleno od roku 2008, přičemž právo na adopce získaly páry osob stejného pohlaví v roce 2009.

Uruguay patří mezi nejsekulárnější země v Latinské Americe. Studie Pew Research Centre o globální náboženské kultuře, která probíhá od roku 2010 zjistila, že zhruba čtyři z deseti Uruguayanů nemají vztah k žádnému z určitých náboženství. Přibližně 58 procent Uruguayanů jsou křesťané; v celé oblasti Latinské Ameriky a Karibiku se ke křesťanství hlásí asi 90 procent obyvatel.

Doplňující zdroje:


Dánsko (2012)


V červnu roku 2012 dánská legislativa schválila návrh zákona a přijala tak zákon o rovnosti manželství. Opatření vstoupilo v platnost jen několik dní poté, co mu královna Margrethe II dala svůj královský souhlas. Dánsko se v roce 1989 stalo vůbec první zemí, která umožnila párům stejného pohlaví zaregistrovat se jako rodinní partneři (domestic partnership, obdoba registrovaného partnerství v Česku). V roce 2010 země rovněž přijala zákon, který párům stejného pohlaví přiznal právo adoptovat děti. Uzákonění manželství osob stejného pohlaví v Dánsku pro dánskou státní Církev Evangelickou Luteránskou znamenalo zavedení povinnosti umožnit manželům stejného pohlaví mít obřad i v kostelech. Nicméně, žádný z členů kléru církve takový obřad provádět nemusel, tedy nemusí gay nebo lesbické dvojice oddávat, pokud s tím nesouhlasí. Kromě toho zákon ponechává jiným náboženským skupinám volnost, zda svatby osob stejného pohlaví ve svých kostelech povolí či nikoliv.

Doplňující zdroje:


Argentina (2010)


V červenci 2010 se Argentina stala první latinskoamerickou zemí, která přijala zákon umožňující manželství osob stejného pohlaví. Navzdory energické opozici ze strany katolické církve a evangelických protestantských církví, opatření prošlo oběma komorami argentinského parlamentu a zákon byl podepsán prezidentkou Cristinou Fernandez de Kirchner.

Zákon párům stejného pohlaví, kteří uzavřou sňatek, přiznává všechna práva a povinnosti, které mají heterosexuální páry, včetně práva na adopci dětí.

Během dekády před přijetím tohoto zákona několik lokálních jurisdikcí, včetně hlavního města, Buenos Aires, umožňovalo párům stejného pohlaví vstupovat do občanských svazků (civil union – obdoba registrovaného partnerství v Česku).

Doplňující zdroje:


Portugalsko (2010)


V červnu roku 2010 se Portugalsko stalo osmou zemí, která legalizovala manželství osob stejného pohlaví. Portugalský parlament schválil opatření legalizující manželství osob stejného pohlaví již na začátku roku 2010. Následně po jeho přijetí se však Portugalský prezident Anibal Cavaco Silva obrátil na portugalský Ústavní soud, aby tuto úpravu zákona prozkoumal. Ústavní soud v dubnu 2010 došel k závěru, že úprava zákona je ústavně platná. Prezident Silva zákon podepsal v květnu stejného roku a vstoupil v platnost o měsíc později. Portugalský zákon o manželství osob stejného pohlaví těmto osobám neuděluje právo na adopce.

Doplňující zdroje:


Island (2010)


Opatření, které povolilo uzavírat manželství párům stejného pohlaví, bylo schváleno islandskou legislativou v červnu roku 2010. Průzkumy veřejného mínění provedené před hlasováním značili na širokou podporu tohoto opatření a nikdo ze zákonodárců proti němu nehlasoval. Island párům stejného pohlaví umožnil, aby se zaregistrovali jako rodinní/é partneři/rky již od roku 1996. O deset let později, v roce 2006, pak islandský parlament přijal opatření, které umožnilo párům stejného pohlaví osvojit si děti.

Krátce potom, co nový zákon vstoupil v platnost (koncem června 2010), se islandská premiérka Johanna Sigurdardottirová provdala za svoji dlouholetou partnerku Joninu Leosdottirovou a staly se tak jedny z prvních lidí na Islandu, které využily svého zákonného práva na rovné manželství.

Doplňující zdroje:


Švédsko (2009)


V dubnu 2009 švédský parlament legalizaci manželství osob stejného pohlaví odhlasoval naprostou většinou. Od roku 1995 se mohly osoby stejného pohlaví registrovat a vstupovat tak do občanských svazků (civil union, obdoba registrovaného partnerství v Česku).

Zákon z roku 2009 umožňuje mužům a ženám v párech stejného pohlaví uzavírat jak občanské, tak náboženské sňatky, nicméně ale duchovní nenutí k tomu, aby je v rámci těchto obřadů oddávali. Švédská Luteránská církev, ke které se hlásí přibližně tři čtvrtiny všech Švédů, od ledna 2007 nabízela požehnání i svazkům stejného pohlaví. V říjnu roku 2009 pak správní rada církve odhlasovala, a tak umožnila svému duchovenstvu oddávat i osoby stejného pohlaví v rámci ceremonie církevní svatby.

Doplňující zdroje:


Norsko (2008)


Od ledna 2009 mohou páry stejného pohlaví v Norsku legálně uzavřít sňatek, adoptovat děti a podstoupit umělé oplodnění. Nový zákon, který byl přijat v roce 2008, nahradil zákon z roku 1993, který umožňoval jen registrované partnerství. Zákon prošel navzdory odporu členů Křesťansko-demokratické strany a Strany pokroku, stejně tak navzdory veřejné kontroverzi v státem podporované léčbě plodnosti poskytované lesbickým párům.

Největší náboženská skupina v zemi, Norská lutherská církev, původně odhlasovala zakázat svým farářům provádět svatby osob stejného pohlaví. Nicméně Norská církev změnila kurz svého stanoviska a od začátku roku 2017 tyto sňatky uznává.

Doplňující zdroje:


Jihoafrická republika (2006)


Jihoafrický parlament legalizoval manželství osob stejného pohlaví v listopadu 2006, rok poté, co nejvyšší soud v zemi rozhodl, že předchozí právní úprava manželství porušovala záruku rovných práv poskytovaných jihoafrickou ústavou.

Nový zákon umožňuje náboženským institucím a úředníkům odmítnout provádět obřady pro páry osob stejného pohlaví, což je ale ustanovení, které zůstává dle kritiků protiústavní.

Nové ustanovení bylo schváleno poměrem 5 ku 1 a mělo podporu jak ze strany vládního Afrického národního kongresu, tak i hlavní opoziční strany – Demokratické aliance. Tradiční monarcha národa Zulu, který tvoří asi jednu pětinu obyvatel země, tvrdí, že homosexualita je morálně špatná.

Doplňující zdroje:


Španělsko (2005)


Těsně rozdělený španělský parlament uzákonil manželství osob stejného pohlaví v roce 2005 a zaručil tak stejná práva pro všechny manželské páry, bez ohledu na sexuální orientaci. Nová úprava doplnila stávající ustanovení upravující manželství a nově tedy obsahuje, že: „Manželství bude klást stejné požadavky a bude mít stejný výsledek, nehledě na to, zda do něj vstupuje pár stejného nebo různého pohlaví.“

Vatikánští úředníci, stejně jako Katolická španělská biskupská konference, silně kritizovali zákon a v Madridu se konaly jak demonstrace pro, tak i proti přijetí tohoto zákona. Poté, co zákon vstoupil v platnost, odmítl španělský ústavní soud obžalobu ze strany dvou soudců obecních soudů, kteří povolení k sňatku manželů stejného pohlaví odmítali uznat. Vrchní soud rozhodl, že soudci nižší instance postrádali právní způsobilost k podání žaloby.

Doplňující zdroje:


Kanada (2005)


V květnu 1999 kanadský nejvyšší soud v rámci soudního sporu, v jehož rámci byl nucen definovat pojem „choť“, shledal, že jej nelze omezovat pouze na osoby rozdílného pohlaví a rozsudkem tak většinu práv a povinností manželů rozšířil i pro osoby žijící s osobou stejného pohlaví. Protože však právní klima v tomto ohledu zůstávalo nejasné, došlo k další změně až prostřednictvím řady soudních sporů, které byly zahájeny v roce 2003. Manželství pro osoby stejného pohlaví tak bylo postupně zlegalizováno v devíti z 13 provincií na území země.

V roce 2005 pak kanadský parlament schválil zákon, který povolil manželství osob stejného pohlaví na celostátní úrovni. V roce 2006 zákonodárci ukončili snahy vládnoucí Konzervativní strany Kanady, která se snažila dosáhnout přehodnocení této otázky, zákon zůstal beze změny.

Doplňující zdroje:


Belgie (2003)


Belgický parlament v roce 1998 poskytl párům stejného pohlaví omezená práva prostřednictvím zákona o registrovaném partnerství. Páry stejného pohlaví se mohli zaregistrovat u městského úředníka a formálně přebrat společnou odpovědnost za domácnost.

O pět let později v lednu 2003 belgický parlament zlegalizoval manželství osob stejného pohlaví, čímž párům stejného pohlaví poskytl stejná daňová zvýhodnění a dědická práva, jako heterosexuálním párům. Podpora zákona vzešla jak z vlámského severu, tak z francouzsky hovořícího jihu. Je možná až překvapivé, jak málo kontroverzí zákon v celé zemi budil.

Dlouho dominantní Křesťansko-Demokratická strana, která se tradičně pojila s katolickou církví, nebyla u moci v době, kdy parlament přijal toto opatření. Zákon z roku 2003 umožnil sňatky belgických párů osob stejného pohlaví a uznával podobné sňatky osob stejného pohlaví uzavřené v zahraničí. Toto ustanovení bylo v roce 2004 rozšířeno tak, aby umožnilo vstoupit do manželství i párům, které v Belgii žily nejméně po dobu tří měsíců.

V roce 2006 belgický parlament rovněž partnerům osob stejného pohlaví přiznal práva na adopci dětí.

Doplňující zdroje:


Nizozemsko (2001)


Když nizozemský parlament poměrem 3:1 hlasu v září 2000 schválil zákon, který zlegalizoval manželství osob stejného pohlaví, stalo se Nizozemsko první zemí světa, která tuto přelomovou legislativu přijala. Nový právní předpis umožnil párům osob stejného pohlaví právo uzavřít manželství, rozvést jej a adoptovat děti. Tato legislativa pozměnila jednu jedinou větu stávající formulace občanského sňatku, tak, aby zněla: „Manželství může být uzavřeno dvěma osobami jiného nebo stejného pohlaví.“ Jedinou opozici v parlamentu představovala Křesťanská demokratická strana, která v té době nebyla součástí vládní koalice.

Poté, co zákon vstoupil v platnost (duben 2001), nizozemská protestantská církev, která tehdy zastupovala přibližně 12 % obyvatel země, oznámila, že jednotlivé kongregace budou moci rozhodnout, zda chtějí manželské obřady pro osoby stejného pohlaví pořádat či nikoliv. Ačkoli muslimské a konzervativní křesťanské skupiny se nadále staví proti zákonu, manželství osob stejného pohlaví je nizozemskou veřejností obecně akceptováno.

Doplňující zdroje:


Země, kde je manželství osob stejného pohlaví legální v jurisdikcích některých samospráv:


Mexiko (2009)

V roce 2015 mexický nejvyšší soud vydal rozhodnutí, které párům stejného pohlaví v mnohém usnadnilo vstupovat do manželství. Rozhodnutí dalo párům stejného pohlaví právo požádat o soudní příkaz proti státním zákonům, které manželství osob stejného pohlaví zakazují; ačkoli tímto technicky sňatky osob stejného pohlaví na celostátní úrovni nezlegalizovalo, byl to významný krok směrem k zrovnoprávnění manželství.

Nejvyšší mexický soud v roce 2010 rovněž vydal rozhodnutí ve prospěch manželství osob stejného pohlaví, když uvedl, že taková manželství uzavřená v hlavním městě Mexico City musí být uznána po celé zemi (Mexico City zlegalizovalo manželství osob stejného pohlaví v prosinci 2009). Od roku 2011 jižní mexický stát Quintana Roo rovněž povolil manželství osob stejného pohlaví. V roce 2014 se po schválení zákona místním kongresem připojil i severní stát Coahuila, který v roce 2015 následovala sousední Chihuahua.

Doplňující zdroje:



Analýzu rovnosti manželství ve světě za Queer Geography v rámci tématu “Sexuální občanství” zpracoval:  Michal Pitoňák. Na její přípravě se rovněž podíleli: Kropáčková Jana, Pitoňák, Lukáš a Martin Winter (2018). Seznam jednotlivých případů zemí částečně vychází z překladu anglického materiálů zpracovaného Výzkumným Centrem PEW (2017): Gay Marriage Around the World“ zpracovaného výzkumníkem Davidem Mascim, výzkumnou analytičkou Elizabeth Sciupacovou a redaktorem Michael Lipkou. Dostupného zde.